Prinášame exkluzívny rýchlokurz češtiny pre Slovákov. Pozrite si základy českej gramatiky. To aby ste v tej Přahe hanbu nerobili 🙂

Podstatná jména

Skloňování podstatných jmen rodu ženského

Pády: Nominativ, Genitiv, Dativ, Akuzativ, Vokativ, Lokál, Instrumentál

číslo jednotné
1.p, žena, růže, píseň, kost
2.p (bez), ženy, růže, písně, kosti
3.p (k), ženě, růži, písni, kosti
4.p (pro), ženu, růži, píseň, kost
5.p, ženo!, růže!, písni!, kosti!
6.p (o), ženě, růži, písni, kosti
7.p (s), ženou, růží, písní, kostí

číslo množné  
1.p, ženy, růže, písně, kosti
2.p  (bez), žen, růží, písní, kostí, ulic
3.p  (k), ženám, růžím, písním, kostem
4.p  (pro), ženy, růže, písně, kosti
5.p, ženy!, růže!, písně!, kosti!
6.p  (o), ženách, růžích, písních, kostech
7.p  (s), ženami, růžemi, písněmi, kostmi

Skloňování podstatných jmen rodu mužského

číslo jednotné
1.p, pán, hrad, muž, stroj
2.p  (bez), pána, hradu, muže, stroje, lesa
3.p  (k), pánu, ovi, hradu, muži, stroji
4.p  (pro), pána, hrad, muže, stroj
5.p, pane!, hrade!, muži!, stroji!, hochu!, otče!
6.p  (o), pánu,ovi, hradě,u, muži, stroji
7.p  (s), pánem, hradem, mužem, strojem

číslo množné
1.p, páni,ové, hrady, muži,ové, stroje, občané, přátelé
2.p  (bez), pánů, hradů, mužů, strojů
3.p  (k), pánům, hradům, mužům, strojům
4.p  (pro), pány, hrady, muže, stroje
5.p, páni,ové, hrady!, muži,ové, stroje!
6.p  (o), pánech, hradech, mužích, strojích, lesích
7.p  (s), pány, hrady, muži, stroji

Skloňování podstatných jmen rodu středního

číslo jednotné
1.p, město, moře, kuře, stavení
2.p (bez), města, moře, kuřete, stavení
3.p (k), městu, moři, kuřeti, stavení
4.p (pro), město, moře, kuře, stavení
5.p, město!, moře!, kuře!, stavení!
6.p (o), městě, městu, moři, kuřeti, stavení
7.p (s), městem, mořem, kuřetem, stavením

číslo množné
1.p, města, moře, kuřata, stavení
2.p (bez), měst, moří, kuřat, stavení
3.p (k), městům, mořím, kuřatům, stavením
4.p (pro), města, moře, kuřata, stavení
5.p, města!, moře!, kuřata!, stavení!
6.p (o), městech, mořích, kuřatech, staveních
7.p (s), městy, moři, kuřaty, staveními

Skloňování přídavných jmén

jednotné číslo
(skaut), (den), (noc), (jitro)
1.p., mladý, mladý, mladá, mladé
2.p., mladého, mladého, mladé, mladého
3.p., mladému, mladému, mladé, mladému
4.p., mladého, mladý, mladou, mladé
5.p., mladý!, mladý!, mladá!, mlade!
6.p., mladém, mladém, mladé, mladém
7.p., mladým, mladým, mladou, mladými

množné číslo
1.p., mladí, mladé, mladé, mladá
2.p., mladých, mladých, mladých, mladých
3.p., mladým, mladým, mladým, mladým
4.p., mladé, mladé, mladé, mladá
5.p., mladí!, mladé!, mladé!, mladá!
6.p., mladých, mladých, mladých, mladých
7.p., mladými, mladými, mladými, mladými

jednotné číslo
(cizí muž), (den), (noc), (jitro)
1.p., jarní, jarní, jarní, jarní
2.p., jarního, jarního, jarní, jarního
3.p., jarnímu, jarnímu, jarní, jarnímu
4.p., jarního, jarní, jarní, jarní
5.p., jarní!, jarní!, jarní!, jarní!
6.p., jarním, jarním, jarní, jarním
7.p., jarním, jarním, jarní, jarním

množné číslo
1.p. jarní
2.p. jarních
3.p. jarním
4.p. jarní
5.p. jarní!
6.p. jarních
7.p. jarními

 

Základní gramatické poučky

Předponu Z píšeme ve slovech, která vyjadřují změnu nebo dokončení děje. Např. zčernalý, zřítit se, zkrátit, Výjimky: zkoušet, zkouška, zpěv, zpívat, způsobit, zkontrolovat, zkoumat,

Předponu S píšeme ve slovech, která vyjadřují směřování shora dolů, z povrchu pryč nebo dohromady. Např. shodit, shrabat, smazat, Výjimky: skončit, spotřebovat, stmívat se, strava, strávit, strhnout, sdělit, stvořit, shořet, spálit

  • slova souřadná: jsou taková, pro něž existuje význam nadřazený. Např. jablka, hrušky, švestky, třešně = ovoce
  • slova souznačná: slova stejného nebo podobného významu. Např.  vtipný- legrační, srandovní
  • slova mnohoznačná: slova, která mmají více významů. Např. jazyk- u boty, lidský; oko- lidské, na punčoše
  • slova jednoznačná: mají jeden jediný význam, patří k nim hlavně vlastní jména. Např. Labe, kilogram, stěna
  • slova protikladná: jsou slova, jejichž význam je opačný. Např. veselý-smutný, lehký-těžký
  • slova bez citového zabarvení: pouze pojmenovávají skutečnost. Např. stůl, pes, pán, hroch
  • slova s citovým zabarvením: vyjadřují citový vztah mluvčího:, slova lichotná: vyjadřují vztah kladný. Např. miminko, chlapeček, stoleček, pejsek, slova hanlivá: vyjadřují vztah záporný.Např. psisko, barabizna, chlapisko

Přídavná jména

O pravopisu přídavných jmén, můžeme rozhodnout pouze tehdy, zname-li podstatné jmého, které blíže určují. Nemůžeme např. doplnit koncovku ve slově ,,hladov_,, , pokud neznáme příslušné podstatné jméno. Rod, (životnost), číslo i pád přídavného jména se řídí rodem (životnosti), číslem a pádem podstatného jména., Např. hladový lišák // hladoví lišáci

Zájmena

  • osobní: já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony….
  • přivlastňovací: můj, tvůj, jejich, naše, vaše….
  • ukazovací: ten, ta, to, ty….
  • tázací: Kdo? (je ta dívka?), Co (je to?), Jaký (pes?), Která (váza?)
  • vztažná: (kdo, co, který, čí, jenž) bývají spojovací výrazy v S (souvětí) Kde je ta kniha, Kterou hledám? To je míč, jaký bych si přál.
  • neurčitá: Někdo mi šlápl na nohu. Něco mě polekalo. Blíže neurčujeme, o kom je řeč.
  • záporná: jimiž popíráme. Nikdo tam nebyl. Nic se nerozbilo.

Číslovky

  • základní: vyjadřují počet, odpovídají na otázku KOLIK? Např. jedna, dva, tri … několik, mnoho
  • řadové: označují pořadí, odpovídají na otázku KOLIKÁTÝ? Např. první, druhý, několikátý
  • druhové: vyjadřují množství druhu, odpovidájí na otázku KOLIKERY? patery, šestery, několikery…
  • násobné: vyjadřují kolikrát se něco vyskytuje, odpovídají na otázku KOLIKRÁT? KOLIKANÁSOBNÝ? Např. pětkrát, desetkrát, několikrát

Příslovce (označují)

  • místo: kde? odkud? kudy?
  • čas: kdy? odkdy? dokdy?
  • způsob: jak?
  • míra něčeho: trochu, dost, docela, zvlášť
  • příčina: proč, proto
  • Otázky, kterými se na příslovce ptáme jsou také příslovce

Předložky

  • neslabičné: k, v, s, z …
  • jednoslabičné: ke, ve, se, ze, na, pod…
  • dvouslabičné: pode, nade, kolem
  • víceslabičné: okolo

Spojky

Čárka se nepíše před spojkami a i ani nebo, před ostatními se čárka píše. Čárka se píše i před i když, a když před těmito spojkami se , píše

Částice

Částice stojí vždy na začátku věty. Většinou to jsou přací slova (ať, kéž, nechť..)- Dále také můžou být: tak, ano, ne, což, no

Citoslovce

Citoslovce vyjadřují zvuky, hlasy, city, nálady nebo vůli mluvčího. Jsou to slova neohebná. Nevytvářejí obvykle s jinými slovy skladební dvojici.

Přímá řeč

  1. a) Honza řekl : ,,Odpoledne se hraje fotbal .“
  2. b) ,,Čí jsou ty boty? ptal se pan školník .
  3. c) ,, Bude pršet, řekla teta, ,, vlaštovky létají nízko nad zemí. „


Pridaj komentár